Rodinná dovolená u Baltu
Po několika letech, kdy jsem mohl ze svých cest po Lotyšsku své rodině ukazovat jenom fotky, se konečně podařilo jim krásu Pobaltí představit i na vlastní oči, kůži a chuťové pohárky. Přeci jen smartphone nedokáže zachytit opravdovou krásu letní večerní oblohy v těchto krajích, stejně jako jen těžko se zachycuje relativně monotónní krajina, která je ale přesto úchvatná a okouzlující. A jídlo – to si z fotografie jen stěží člověk vychutná. Vzhledem k tomu, jak moc se tento výlet vydařil, se chci o zážitky podělit touto formou. Třeba někoho inspiruji k podniknutí podobného dobrodružství.
Na poslední červencový den jsme brzo ráno vyrazili na dlouhou cestu ve směru na Kaunas. V plném autě – rodiče, já, mladší brácha (dvanáct let) a sestřička (tři roky) – jsme jeli s přestávkami od rána do večera. Vyjet v neděli se ukázalo jako dobrý nápad, v Polsku totiž v tento den jen vzácně narazíte na náklaďák. Cesta byla klidná, pršelo, takže ani oči nebyly unavené ze sluníčka. K večeru jsme konečně dorazili do druhého největšího města Litvy, kde nás čekal v silném dešti majestátný pohled na staré město za mostem Vytautase Velikého.
Byl ale čas jít na kutě a na samotné staré město jsme si vyhradili celý další den. Ten jsme začali návštěvou informačního centra, kde vás (pokud neumíte místní řečí) uvítají skvělou angličtinou. Když se pán dozvěděl, že budeme v Kaunasu jen jeden den, trochu zesmutněl. Přeci jen každé větší, ba i menší město má toho více co nabídnout, ale na našem itineráři bylo ještě mnoho dalších míst. I tak jeden lehce deštivý den v Kaunasu udělal dojem, překvapivě i na mého mladšího bratra, věčného breptu, který svévolně uznal, že je to velmi pěkné, přívětivé město. S rodiči jsme vyzkoušeli legendární cepelinai na dva různé způsoby v restauraci Bernelių užeiga a všichni jsme byli spokojení. Po kávě jsme ještě na večer stihli zajet ke kaunaské přehradě, kde je i nádherný klášter.
Třetí den výletu byl věnován Klaipėdě, konkrétně delfináriu a vedle stojícímu muzeu v prostorách bývalé pevnosti. Zejména představení s delfíny a lachtany se stalo nádherným zážitkem, o to více pro oči dětí. Anička (moje sestra) po celou dobu z roztomilých mořských tvorů nespustila oči. Na prozkoumání města ani pláže už nezbýval čas, neboť večer už jsme měli naplánovaný nocleh v lotyšské Liepāji. Ale, stejně jako Kaunas, má Klaipėda mnohé co nabídnout a delfinárium není jediný bod, co stojí za to navštívit.
Protože jsme první dny výletu najezdili mnoho a mnoho hodin, na Liepāju jsme si vyhradili dva dny (tři noci), abychom si odpočinuli. Právě v této perle na západě Lotyšska jsem ještě ne tak dávno strávil celých devět měsíců. Mohl jsem tudíž pohodlně provést rodinu nejzajímavějšími místy. Měli jsme štěstí i s počasím, a tak pobyt v Liepāji byl podle všech jednohlasně nejlepší částí výletu. Rodiče dokonce přiznali, že radši než k Jadranu by se v budoucnu v létě vrátili do Liepāji. Koneckonců proč by se sever nemohl vyrovnat jihu. Možná není tolik vedro, za to desítky, ba celé stovky kilometrů pobřeží lemuje písečná pláž, která nepatří nikomu. Mělké moře se navíc v teplých dnech stihne rychle ohřát, a tak po prvním teplotním šoku se voda najednou zdá být příjemně vlažná. Když se vyleze ven z vody, vítr efektivně usuší kůži a zima člověku rozhodně není. Moře, vítr, bílý písek, borovice. Na severu Liepāji k tomu unikátní pohled na rozpadlé pevnosti z přelomu 19. století, kde se schovává i malinkatá „laguna“ ve formě konce kanálu obklopeného zeleným lesem. A znovu – to je jen jeden kousek liepájské Mozaiky.
Nicméně po dvou dnech byl čas znovu vyjet, tentokrát ve směru na hlavní metropoli Pobaltí – Rigu. Nejlepší cesta ovšem není přímo přes Saldus, nýbrž s přestávkami bez jakýchkoliv výrazných odboček z hlavní trasy. Konkrétně přes Kuldīgu, národní park Ķemeri a kolem nejznámějšího lotyšského letoviska, Jūrmaly. V samotné Kuldīze je k vidění nejširší vodopád Evropy. Ano, na výšku dosahuje jen do dvou metrů, za to na šířku měří na 250 metrů. Kuldīga samotná má krásné, romantické historické centrum. Přibližně 50 kilometrů od Rigy se nachází rozlehlé rašeliniště Lielais ķemeru tīrelis. Na mapách je park uveden severně od cesty vedoucí do Rigy. Toto rašeliniště je ovšem jižně. Je to oáza klidu, ve které jsou vybudované dřevěné stezky, aby se lidé mohli dostat do srdce bývalého jezera. Kam až toto jezero před tisíci lety sahalo, lze krásně spatřit z vyhlídkové věže, která se tyčí zhruba za polovinou velkého okruhu.
Jūrmalu už ve stejný den rozhodně není možné stihnout, ale je možnost najít ubytování v některé z jejich částí. Další z možností je ubytovat se v Rize na více dní a následně se pak do Jūrmaly vrátit autem nebo se projet půl hodiny vlakem z Rigy.
Co povídat o Rize? Je to velkoměsto, kde i místní mají každý den co objevovat. V rámci našeho výletu jsme věnovali jeden den starému městu a trhům – centrálním trhům v bývalých hangárech vzducholodí. Opravdové překvapení se ovšem odehrává až po zavírací době za skladišti, kam přijíždí navečer další prodejci, z jejichž sortimentu (zelenina, ovoce) přechází zrak. Kromě trhů pak žádný návštěvník Rigy, byť je v ní jen jeden den, nesmí vynechat návštěvu místního řetězce restaurací – Lido. Zákazník si svůj pokrm sestaví sám, vše vidí na vlastní oči, a tak se nemusí zaobírat nic neříkajícími názvy v jídelním menu. Každý si najde něco, na čem si smlsne (ano, i mezi zákusky si může vybrat)!
Z Rigy se pak dá výletovat a na večer vždy vrátit. Asi nejklasičtějším výletem nejen turistů, ale každého Lotyše, je návštěva hradů v Siguldě a Turaidě. Městečko, kde se toho dá podniknout opravdu spoustu. Mají zde atrakce pro ty, co hledají adrenalin, je to ale i skvělé místo i pro ty, kteří se chtějí jen projít v přírodě, či zjistit něco o historii a kultuře. Hrad v Turaidě je přeci jen součástí celého muzejního komplexu, který je otevřen každý den v týdnu. Vstupné navíc není nijak drahé. Při přechodu z hradu v Siguldě na sousední (který je neustále na dohled), se dá jet lanovkou přes řeku Gauju, podle které je pojmenovaný i národní park, v němž se hrady nachází.
Nový den a nový směr – místo severovýchodu již na jih. Dny totiž míjejí jeden za druhým, a pokud je na výlet vyhrazeno jen deset až jedenáct dní, musíme se pomalu vracet. To ale neznamená jet rovnou domů. Pokud jedou s vámi na výlet i malé děti, určitě ocení výlet do parku Tērvete. Jedná se o lesní park, který je rozdělen na dvě části. V první se děti mohou vyřádit prolézáním dřevěných domečků lesních skřítků. A že je těch domečků spousta! Některé z domečků mají dokonce dvě patra a k vidění je i krásný mlýn. V téže části parku stojí ještě vysoká vyhlídková věž, projdete se kolem mini-zoo a než se vydáte na cestu do druhé strany parku, ocitnete se ještě v samotné skřítčí metropoli Čiekure (Šiškov) – kompaktní, malebná zástavba dalších průchozích domečků a uprostřed kavárnička.
Než se dojde do druhé části parku, v lese návštěvníci narazí na nevelké lanové centrum, tudíž si na své přijdou nejen malé děti. Pak už se otevírá pohádkový les s hromadou dřevěných soch pohádkových postav. Nakonec je zde i plocha na níž je dřevěný hrad (pro děti), labyrint a další atrakce. Odtamtud si lze pak zavolat vláček a nechat se dovést zpět na začátek (a nebo jít několik minut pěšky).
Poslední dvě noci jsme strávili zase v Litvě. Poslední den jsme se tedy vydali do Trakai. Rekonstruovaný hrad, který je ikonickým symbolem Litvy a její historie, se nachází na ostrůvku uvnitř místních jezer. O to úchvatnější je pak celé místo. Uvnitř hradu jsou důkladně vytvořené expozice, věnované nejen historii hradu a panovníků, ale také nábytku, porcelánu, umění a tedy samotné historii rekonstrukce hradu.
To byl tedy náš okruh. Přeci jen, za deset dní není možné poznat celé Lotyšsko a Litvu. Pokud by bylo více energie a chuť, určitě bych nevynechal Vilnius. V Lotyšsku pak lze pobyt v národním parku podél řeky Gauja protáhnout o další centra: Cēsis (s taktéž nádherným hradem a vyhlášenými restauracemi) a Valmieru (malé hanzovní město, kde působili kdysi Moravští bratři, a vedle něhož se nachází pivovar Valmiermuiža). Z parku Tērvete by se určitě neměla vynechat návštěva zámku Rundāle. No a vyjma náš okruh jsou rozhodně na zvážení jiné varianty: návštěva Latgalska (východní Lotyšsko s krásnou přírodou a spoustou jezer), či místo Litvy spojit Lotyšsko s Estonskem. Vše závisí na osobních preferencích, schopnostech a množství času vyhrazeného na takový výlet. My jsme volili cestu, při které jsme viděli ta známější místa, s trochou domácího studia lze ovšem najít v těchto končinách i další schované poklady.
Ať už sami nebo s rodinou, pokud přemýšlíte o jakémkoliv z míst v Pobaltí, určitě jeďte! A pokud jste o žádném výletu do Pobaltí ani nepřemýšleli, měli byste začít. Přeci jen po mém rodinném výletě znám o další čtyři lidi více, co by vám tyto země doporučili.
Autorem všech fotografií je Milan Hoplíček.
