Volba knihy roku v Litvě: kategorie knih pro dospělé, mládež a děti

Slovník anglického jazyka (Anglų kalbos žodynas)

Jako první nominovanou knihu Slovník anglického jazyka (Anglų kalbos žodynas) napsala Akvilina Cicėnaitė. Knihu vydalo nakladatelství Alma littera. Představení knihy píšu podle recenze Jurgity Ludavičienė.

Jedná se o autorčinu osmou knihu a její druhý román pro dospělé. Je to kniha o souboji mezi vlastním a cizím jazykem, je to boj s jazykem. Je to o stupnici nejsubtilnějších odstínů mezi pojmy vlastními a cizími a o hledání rovnováhy mezi nimi. Kniha působí tak, že hlavní postavou je jazyk. V textu jsou důležitá slova, o kterých přemýšlí a která říká hlavní postava románu. Jedná se o ženu, která se svým mužem přicestovala do Sydney a slova se pro ni stávají klíčem k městu, které je třeba zkrotit, ke kontinentu, k domovu. Slova neustále kreslí jiný obraz kontinentu a nejenže ho čtenáře nutí vidět očima autorky, ale také jej nutí přemýšlet o tom, co se stane, když se jiné prostředí a jiný jazyk stanou jedinou skutečností. Kde vlastně v tento čas zůstává rodný jazyk, jak povyprávět to, co vidíš a zažíváš lidem v rodné zemi a jak přeložit to, co je nepřeložitelné. Jak žít v sluncem ozářených končinách, když se do tvé kůže vsakuje, podle autorky „melancholie vět jiných končin“. Kniha je velmi osobní, pulzující, slunečný a smutný román, o traumatu, o nás, o slovech a o stesku po dorozumění se.

Mrtví také tančí (Mirę irgi šoka)

Druhou nominovanou knihu Mrtví také tančí (Mirę irgi šoka) napsala Eglė Frank, která je prozaička a fotografka. Knihu vydalo nakladatelství Kitos Knygos. Tohle představení knihy je podle recenze Gytise Norvilase.

Jedná se o autorčinu první knihu. Eglė Frank se v novelách ponořuje do lidských stínů, které se vyhrabávají na svět a zkoumá je. Je to svérázná archeologie lidské přirozenosti a jejich temných stránek. Každá novela je jakoby doušek opojného nápoje, který přitahuje a krotí smrt. Ta se v knize stává doprovodnou osobou, téměř samostatnou postavou. Postavy tam jsou velmi odlišné, od intelektuálů až po obyčejné dělníky nebo hipstery. Každopádně je potřeba zmínit, že v textu je autorčin autobiografický pohled. Je to kinematografické dílo, které vytváří přesvědčivý dojem a vtahuje vás do děje. Kniha je napsána skvělým jazykem a metaforou, která na čtenáře může působit magicky.

Literární kritik Antanas Sheshi o knize říká: „Nestereotypní způsob chování, nestandartní situace, šokující životní rozpolcenost, schovávaní emocí – všechny vyjmenované věci můžeme nazývat klíčovými slovy knihy E. Frank. Mnoha příběhům to přidává dodatečné intriky a poskytuje čtenářům možnosti, jak netradičně nahlédnout do jejího prostředí.“

Spadlí z Měsíce: sen o Oskaru Milašiusovi a ostatních ptácích (Nukritę iš Mėnulio: sapnas apie Oskarą Milašių ir kitus paukščius)

Třetí a zároveň poslední knihou jsou Spadlí z Měsíce: sen o Oskaru Milašiusovi a ostatních ptácích (Nukritę iš Mėnulio: sapnas apie Oskarą Milašių ir kitus paukščius). Knihu napsala autorka Jurga Vilė, která je pro českého čtenáře již známá díky svému komiksu Sibiřské haiku (přeloženo v roce 2022, o překlad se zasloužila Věra Kociánová). Knihu Spadlí z Měsíce: Sen o Oskaru Milašiusovi a ostatních ptácích ilustrovala Ula Rugytė Rugevičiūtė a vydalo ji nakladatelství Aukso žuvys.

Knihu Vám představím podle recenze Jugrity Ludavičienė. Kniha je zasněná, rychle pomíjející a zároveň reálná. Dovoluje čtenáři poznat detaily, identifikovat roční období, atmosféru, pokoje a ulice. Je to text, ve kterém, stejně jako ve snu, je možné všechno a ve kterém se proplétají reálné osoby, jako je Oskar Milašius s životem fiktivní dívky z Kaunasu, Felicie Krytalové. Oskar Milašius byl básník litevského šlechtického původu, který žil ve Francii. Říkal o sobě, že je litevský básník, který píše francouzsky.

V knize, pomocí snů si Oskar Milašius a přesně o 100 let mladší Felicia, která se narodila v roce 1977, povídají o Belle epoque v Paříži a o sovětském Kaunasu. Oskar nikdy neviděl Kaunas a Felicia Paříž v období Belle epoque, ale v textu Jurgi Vilė, stejně jako ve snu, je možné všechno. Náznaky, známé postavy, jako je Čiurlonis (malíř a zakladatel litevské národní vážné hudby) a Kaušpėdas (architekt a rockový zpěvák), Jonas Mekas (litevský umělec) a Oskar Wilde, New York a Paříž, pionýrský šátek, to vše splývá v jeden začarovaný, neobyčejně obrazotvorný a atmosférický text. Ačkoliv samotné vyprávění je velmi obrazotvorné, ilustrace Uly Rugytė Rugevičiūtė se prolévají do textu, vypracovávají ještě jednu názornou vrstvu a nechávají slova zářit společně s barvami a konturami tvarů. „Spadlí z Měsíce“ je hra o snílcích, vizionářích a podivínech „spadlých z Měsíce“, která připomíná skleněnou bublinu. Zářící, lehkou, nevýslovně křehkou a jemnou. Zkrátka takovou, že když se skrz ni díváte, svět se Vám mění v závislosti na úhlu pohledu.

Teď v Marseille (Dabar Marselis)

Dílo Ilony Ežerinytė Teď v Marseille (Dabar Marselis) recenzovala Kristina Vaisvalavičienė. Tato kniha vypráví příběh o mlčenlivém ale nadaném mladíkovi jménem Julius, který proniká do světa umění. Vnímavý Julius rád pozoruje svět a lidi kolem sebe. Protože mu chybí jistá dávka sebejistoty, obdivuje své sebevědomé kamarády, a i on sám touží být jako oni. Chybí mu také více odvahy pevně si stát za svým názorem a mluvit otevřeně o svých pocitech. Nároky učitelů, očekávání rodičů, či posuzování ze strany jeho vrstevníků se promítají do jeho každodenního života. Všechno se ale začne vyvíjet jiným směrem, když se jednou Julius náhodou ocitne v uměleckém studiu mládeže a seznámí se s jeho vedoucím Džiuzepem a ostatními členy.

Závislý. Bez možnosti přestat (Priklausomas. Be galimybės mesti)

Knihu Viktora Jasaitise Závislý. Bez možnosti přestat (Priklausomas. Be galimybės mesti) recenzovala Vakarė Leonavičienė. Toto vyprávění připomíná deník středoškoláka, ve kterém jsou zaznamenané běžné životní situace teenagera. Hlavní postavou příběhu je dospívající chlapec Mantas, který řeší obvyklé záležitosti ve svém životě, jako je příprava na maturitní zkoušky, přání pořídit si chytrý telefon, odvážit se oslovit dívku, která se mu líbí nebo jít studovat na Vojenskou akademii. Zároveň se však Mantas potýká se zákeřnou nemocí, která zásadně ovlivňuje jeho život. Kvůli cukrovce 1. typu je nucený neustále sledovat svůj zdravotní stav, dávat pozor na své stravování a nezapomínat na užívání léků. Jaká rizika tato nemoc může přinést se učí nejen on, ale také jeho okolí, rodina, přátelé a důležití lidé v jeho životě. Přesto se snaží jít za svými sny a plnit si své životní cíle.

Uprchlíci: cestami moří do Ameriky (Bėgliai: jūrų keliais į Ameriką)

Ilustrovaný román Justinase Žilinskase a Ūly Šveikauskaitė Uprchlíci: cestami moří do Ameriky (Bėgliai: jūrų keliais į Ameriką) recenzovala Aistė Mišinytė. Kniha líčí život dvou mladých lidí odmítaných a odsuzovaných společností 10. let 20. století, kteří hledají svobodu a útočiště v Americe. Bývalý gymnazista Jakub prchající před carskými četníky a těhotná Veronika se nechtějí skrývat. Touží po tom studovat a cestovat. Poutavé vyprávění o emigraci, cestě na obrovském parníku přes oceán, útrapách uprchlíků a dobrotě nebo naopak podlosti lidí je propletené dobrodružstvím, romantickými zážitky, detektivní linií a beletrizovanou dokumentaristikou. Celou atmosféru knihy dotváří kresby, ilustrace a komiksové vsuvky Ūly Šveikauskaitė.

Povídka o kocourovi a tulipánu (Pasakojimas apie katiną ir tulpę)

Kniha Eveliny Daciūtė a Aušry Kiudulaitė Povídka o kocourovi a tulipánu podle recenze Aistė Mišinytė, vypráví příběh o přátelství, oddělení, smrti a empatii. Samolibý samotářský kocour poprvé objevuje přátelství a následně bolest, když se mu ze spárů vytrácí a je předkládána otázka, zda je horší být umírajícím tulipánem, nebo pozůstalým truchlícím kocourem. Navzdory zdánlivě smutnému tématu jsou však lné naděje a humoru. Kniha zastává smířlivý přístup a umožňuje vidět barvy života i v nejtemnější noci. Tomuto jedinečnému zážitku rovněž napomáhá obohacení o krásné ilustrace, které z ní dělají ideální obrázkovou knihu.

Tetička Liu (Tetulė Liu)

Kniha Ilony Ežerinytė a Marije Rubavičiūtė Tetička Liu, podle recenze Kristiny Vaisvalavičienė, se zabývá tématem růstu a rozvoje. Pokládá otázky, zda každý, kdo tvrdí, že je skvělý, takovým opravdu je a jestli i malý, starý a obyčejný člověk může být důležitý. Představuje životní volby tří různých postav odrážející se na jejich růstu a rozvoji. První z nich je teta Liucija, která celý život spokojeně pracovala v knihovně a každý den zdravila svůj odraz v zrcadle. Jednoho dne se ale začne z ničeho nic zmenšovat a kdyby jí nepomohl synovec Antanas, zmizela by úplně. Nosí ji ve své šále a nachází si k sobě cestu vzájemným porozuměním a nasloucháním. Setkávají se s postavou osamělého hodináře Steponase, který se utápí v detailech a nevšímá si krás života. Čas v jeho dílně stojí, dokud mu nezačne pomáhat teta Liucija. I Antanas prochází rozvojem a zjišťuje odpověď na svou otázku, co člověka nutí růst.

Hvězdný pták (Žvaigždžių paukštis)

Kniha Kęstutise Kasparavičiuse Hvězdný pták, podle recenze Gintarė Adomaitytė, vypovídá o záhadném městě, jehož obyvateli jsou zvířata, jako kráva Mūkuta, kachna Ancela, policejní pes Aubart nebo čáp Aleksandr. Jednoho dne město neslyšně a bez povšimnutí navštíví záhadný pták, který snese zářivé a neskonale obrovské vajíčko. Tato záhadná událost přináší obyvatelům radost i úzkost. Záhadu se rozhodně vyšetřovat hlavní postava koťátko Dūmas. Pomůže mu tajemné vejce splnit jeho sny?

Lilie otravují město (Lelijos nuodija miestą)

Kniha Lilie otravují město autorky Indrė Šalčiūtė, podle recenze Kęstutise Urby, je knihou, jež zvítězila v soutěži dětské literatury v roce 2021 pořádané nakladatelstvím Alma littera. Příběh se odehrává na dvou rovinách – reálné a fantastické. V reálné poznáváme moderní město či rozvedenou rodinu. Hlavní hrdinou je Mikas, kterému je asi 10 let, cestující během nocí tunelem za oknem do imaginárního prostoru. Potkává zde další 3 chlapce a společně prožívají různá dobrodružství, jako je zkoumání, odkud se z berou podivné nemoci a co otravuje jezero uprostřed města. Kniha varuje před hrozbou ekologických katastrof a klade otázku, proč lidé znečišťují přírodu.

Nejlepší den (Geriausia diena)

Kniha Nejlepší den autorek Kotryny Zylė a Ingy Dagilė, podle recenze Vakarė Leonavičienė, vypráví o sousedech Titasovi a Elzė, žijících ve stejném činžovním domě. Sice spolu vychází, ale Titasovi je podezřelý Elzin koníček sbírání krabiček od sirek, do kterých si ukládá nejlepší vzpomínky. Jednoho dne Titase Elzė přemluví, a i on si vyrobí krabičku na vzpomínky. V případě špatných dní je společně otevírají a znovu své šťastné vzpomínky prožívají. Kniha je napsaná neobvyklým způsobem a dá se číst různými způsoby – jak skrze text, tak za pomocí obrázků.

Adela (Adela)

Zbierku básní Adela od poetky Grety Ambrazaitė predstavila spisovateľka a prekladateľka Dovilė Kuzminskaitė. V recenzii vyzdvihuje schopnosť autorky zosúladiť v básňach rozdielne uhly pohľadu. Básne píše zo svojej vlastnej perspektívy a čerpá aj z rodinnej histórie. V zbierke píše básne od jednoduchšej formy poézie až po konceptuálnu poéziu. Pre poetku je príznačný surrealistický básnický jazyk, ktorým sa pomerne ľahko dorozumieva s čitateľom, vníma ním citlivosť k okolitému svetu, či prenáša autentickosť emócií a unikátnosť skúsenosti. Podľa Kuzminskaitė sa vďaka poetkinej pozornej práci s jazykom a štruktúrou textu podarilo v básňach zachovať výnimočnú jemnosť.

Cesty v tráve (Takėliai žolėje)

Dovilė Bagdonaitė je poetka, výtvarníčka, aktívne píše a tvorí aj v oblasti vizuálneho umenia. Básnická zbierka Cesty v tráve je jej druhým poetickým dielom. Súčasný litovský básnik, esejista a prekladateľ Gytis Norvilas v recenzii na jej básnickú zbierku píše o dojme, ktorý autorka robí. Vyzdvihuje jej schopnosť písať so zmyslom pre sviežosť, energiu, autentický postoj ako k jazyku, tak aj k okolitému prostrediu a okolitým javom. Obrazotvornosť, na ktorej autorka postavila knihu, je prirodzená a spája všetky segmenty do jednotného celku. Jazyk je prozaický, ostrý, presný, zrodený z prírody, domáceho pozorovania a introspekcie.

Spoločnosť prázdnych fliaš (Tuščių butelių draugija)

Spoločnosť prázdnych fliaš je druhou básnickou zbierkou poetky Ramunė Brundzaitė, v ktorej pozorujeme vývoj autorkinej poetiky a jej dosiahnutú umeleckú zrelosť. Regimantas Tamošaitis, spisovateľ a profesor literatúry, v recenzii na túto básnickú zbierku píše o zmene autorkinho štýlu oproti jej poslednej tvorbe. Autorka podľa neho oslobodzuje svoju tvorbu od zotrvačnosti mladistvej lyriky, obohacuje ju o odvahu otvoriť sa samej sebe a svetu. Je to autentická spovedná lyrika mestského človeka, ktorá ústi z estetickej precítenej každodennosti a miestami pripomína denník ako spôsob tvorivej terapie. Tamošaitis vyzdvihuje schopnosť básnického subjektu hľadieť na seba zvonka, objektivizovať svoje skúsenosti, a tak očisťovať komplikovanú existenciu človeka. Báseň je sebapoznaním a súčasne pokojným zmierením sa so samým sebou. Lyrický subjekt reflektuje mestský život, svoj osobný stav a kultúrne významy mesta. Zbierka je autenticky vilniusská, ďalej reflektuje úpadok jednotlivca, chorobu, osamelosť, nádej na vzkriesenie a návrat jednotlivca do spoločenského prostredia.

Kuchyňa plná mesta Ukmergė (Virtuvėlė pilna Ukmergės)

Julius Keleras je básnik, fotograf, dramaturg, prekladateľ, autor kníh pre deti. Kuchyňa plná mesta Ukmergė je už šestnástou básnickou knihou autora. Kniha je fotografická, kinematografická, pričom každá báseň je ako pozastavený okamih, záber. Knihu je dokonca možné čítať ako topografickú mapu mesta Ukmergė. Gytis Norvilas opäť ponúka recenziu na básnickú zbierku, v ktorej uvádza, že autor rysuje svoju poetickú mapu, pričom sa odráža od konkrétnych detailov, domácnosti a bežnej každodennosti. Kniha ide, v tom najlepšom slova zmysle, proti móde súčasnej poézie, čo sa stáva silnou stránkou zbierky.